Píše se rok 2026 a v Ústavu molekulární genetiky Akademie věd objevil profesor Ladislav Černý nový druh experimentálního léku. Ten má konečně civilizaci přinést to, po čem tolik touží. Věčné mládí. Lék vyvinul přeměnou „hodného“ viru. Skládá se z jednovláknové nukleové kyseliny, která je schopná pomocí reverzní transkriptázy vepsat svou genetickou informaci do DNA a tu následně včlenit do genomu hostitelské buňky. Tím naruší sekvenci genů a zpomalí stárnutí organismu.

Výsledky testů na myších i opicích byly fantastické. U obou živočichů se podařilo dvojnásobně prodloužit průměrnou délku jejich života. Úspěch vzbudil zájem farmaceutické společnosti, která požadovala co nejrychlejší průmyslovou výrobu léku, a tak do vývoje zapojila i méně kvalifikované vědecké pracovníky, kteří motivovaní rychlým výdělkem důsledně nedodržovali přísné pracovní postupy.

Těsně před tím, než začal profesor Černý s úpravou viru na lidské DNA, došlo k jeho úniku. Neupravený vir se v průběhu několika týdnů rychle rozšířil a způsobil katastrofu, jakou moderní lidstvo nikdy předtím nepoznalo. Napadá DNA člověka a aktivuje buněčnou destrukci. Namísto věčného mládí teď život končí po dvacítce. Chaos, který nastal, je nebezpečnější než samotná nákaza.

Epidemie je příliš rychlá na to, aby se lidstvo dokázalo účinně bránit. Když se pár přeživších vědců pokoušelo zjistit příčinu a najít účinnou protilátku, zemřeli dřív, než stihli svou práci dokončit.

Brzy na to přestala existovat dospělá populace. Civilizace v tu chvíli zkolabovala, nefungují komunikační systémy, bezpečnostní složky, služby a infrastruktura. Na světě zbyly jen děti, které se srocují do klanů a bojují o přežití do doby, než se jim objeví první znak nákazy, černá skvrna na jazyku, která předpovídá poslední měsíc života.